Mahájánské texty
Podkladem komentářů Květoslava Minaříka v Mahájánských textech je HLAS TICHA. Helena Petrovna Blavacká (1831-1891), zakladatelka Theosofické společnosti, jej podle svých slov vybrala z Knihy zlatých předpisů, přeložila do angličtiny a vydala poprvé v r. 1889. Tyto starobylé texty, z nichž některé snad pocházejí z dob předbuddhistických, se kdysi naučila zpaměti při svém pobytu v tibetském pohraničí. Zlomky kromě Hlasu Ticha obsahují ještě DVĚ STEZKY a SEDM BRAN.
Květoslav Minařík pokládal Hlas Ticha za jeden z nejhodnotnějších mystických spisů. Své komentáře psal pro jednoho ze svých žáků, který potvrdil všechny jeho znalosti a zkušenosti „Stezky tajného srdce“. „Poučen velikým potvrzením rozhodl jsem se ve víře ve skutečnou upřímnost hledajících lidí odhalit ještě více clonu z pravé mystiky. Rozhodl jsem se také, že dílo zahrnu do skupiny svých spisů, které mají jako celek ukázat, jakým způsobem mají hledající lidé překonat světskost a přes nebeské stavy dosáhnout nirvány.“
Z úvodu:
Ač nerad, soudím, že se počet lidí žijících psychickými reflexy skutečně zvětšuje. Proto se u druhé skupiny lidí, u těch, kteří žijí nitrem, jeví potřeba nalézt metodu, jejíž pomocí by překonali svět, který je tísní víc a víc. Jenže metoda bývá téměř vždy spíše čímsi neživým a bytosti vzdáleným, a proto je třeba NAUKY, která ukazuje cestu k hluboké přeměně právě v přirozeném stavu bytosti. K tomu je třeba úsilí o mravní proměnu, jejíž podoba nám svítá z textu této knihy. Proto může být tato kniha blízká každému, kdo vážně myslí na své vykoupení.