Svámí Vivékánanda
(*12. ledna 1863 – †4. července 1902) – indický jogín a hinduistický filozof, žák Šrí Rámakršny.
Vivékánanda se narodil v bengálské aristokratické rodině v Kalkatě a již jako malý inklinoval k duchovnu. Byl zásadně ovlivněn svým duchovním učitelem Rámakršnou, od kterého se naučil a později sám vlastním prožitkem poznal, že všechny živoucí bytosti jsou ztělesněním duchovního Já. Proto platí, že služba Bohu může být považována za službu lidstvu. Po smrti Rámakršny založil Vivékánanda Rámakršnův řád a cestoval po indickém subkontinentu a přitom poznal, jaké podmínky vládnou v tehdy britské Indii. Později odjel do USA, kde reprezentoval Indii v Parlamentu světových náboženství v roce 1893. Měl stovky veřejných i soukromých přednášek, ve kterých rozšiřoval hinduistickou filozofii právě v USA, ale i Velké Británii a Evropě. V Indii je Vivékánanda považován za národního světce a jeho narozeniny jsou státním svátkem.
Dílo (výběr)
- Karmajóga (1896)
- Rádžajóga (1896)
- Můj mistr (1901)
- Filosofie Védanty: Přednášky o Džňánajóze (1902)
- Bhaktijóga (vydáno posmrtně)