Stručný životopis Květoslava Minaříka
Následující popis životních osudů Květoslava Minaříka vychází mimo jiné z jeho autobiografie Kéčara a dalších drobných autobiografických prací a zahrnuje jak vnější události jeho života, tak i duchovní úsilí.
1908 – 1930
Květoslav Minařík se narodil 21. února 1908 v Litvínově, v části Horní Litvínov, okres Most. Jeho otec, František Minařík, byl horník a ateista, který se snažil bojovat za zlepšení podmínek dělníků. Zemřel v lednu 1916, když bylo Květoslavu Minaříkovi osm let.
Rodina tím přišla o živitele, dostala se do velkých existenčních problémů. Poté se přestěhovali k otcově matce do Týniště nad Orlicí. Matka Květoslava Minaříka, Josefa Minaříková, nebyla schopná řídit život rodiny, tj. devítiletého Květoslava a jeho sedmileté sestry Slavomily, sama, a proto se znovu vdala. Její nový muž se však od ní nechával živit a nutil malého Květoslava žebrat. K tomu se přidružily špatné zacházení jako prostředek výchovy a také trvalá podvýživa, následkem které trpěl Květoslav Minařík několik let večerní slepotou. Rodina se opět přestěhovala v roce 1919 do Třebechovic pod Orebem. V deseti letech již musel Květoslav Minařík pracovat na poli jako námezdný dělník, přičemž jeho rodiče tajili jeho skutečný věk. Také musel přes zimu vyrábět bačkory, aby pomáhal živit rodinu, a nesměl chodit do školy.
Tak se stalo, že doba docházky Květoslava Minaříka na základní školu nepřesáhla čtyři roky. V roce 1920 se rodina znovu přestěhovala, a to do Svobodných Dvorů. Rodinné poměry nakonec přiměly Květoslava Minaříka k tomu, aby ve čtrnácti letech utekl z domova do Jablonce nad Nisou, kde pracoval jako nádeník na stavbách. Zhruba v roce 1922 se vrátil, ale ne k matce s otčímem, ale začal bydlet u svého staršího nevlastního bratra, Oldřicha Minaříka, v Hradci Králové. Ten mu přikázal, že musí jít do učení, a zároveň rozhodl, že to musí být řemeslo, při kterém se nají. Dal mu na výběr mezi řezníkem a pekařem. Květoslav Minařík se na základě toho vyučil pekařem.
Velké životní strasti nutily Květoslava Minaříka, aby již v mládí hledal způsob, jak je překonat a odstranit. Jeho podobně smýšlející přítel, Jaroslav Joneš, mu mezi lety 1924–25 dal knihu o józe s popisem tělesných cvičení, na jejímž konci byly zmínky o duchovním životě. Díky tomu Květoslav Minařík pochopil, že našel to, co hledal. Na základě další knihy, Praktický joga od O Hašnu Hary, se podřídil pravidlům jógy. Nevybral si však z jógy pouze pozice nebo tělesná a dechová cvičení, ale především se snažil plnit přísné mravní požadavky, které pochopil jako nedílnou součást jógické nauky.
Květoslav Minařík podle svých slov začal jógu provádět v nevyhovujících podmínkách, jak pracovních, tak osobních. Pracoval v pekárně, kde musel dýchat oxid uhelnatý, přičemž jeho pracovní doba trvala 70 hodin týdně a později 92 hodin týdně. Navíc předtím trpěl sedm let podvýživou. Józe se začal věnovat několik hodin denně, takže mu nakonec na spánek zbývaly pouze dvě hodiny. Takové vypětí mělo velmi neblahý vliv na jeho fyzické zdraví.
Přijetím všeobecné kázně s důrazem na morální život dospěl Květoslav Minařík v září 1926 v Hradci Králové k vrcholnému poznání v buddhistickém smyslu. Ve své biografii o tom napsal, že ze začátku nevěděl, kam zařadit poznání, které přitom získal. Teprve o několik let později zjistil, že je shodné s poznáním tibetského mahájánského buddhismu. Podle svých slov díky tomuto poznání pochopil duchovní vývoj lidí, jeho překážky i způsob jejich odstranění a také podstatu světových duchovních a náboženských nauk.
Na základě poznání, ke kterému dospěl, však nikomu nedoporučoval opakovat způsob, jakým usiloval on. Ve svém životopise o tom píše:
… Tím se soustředění stává psychologickým problémem, který by nemohl řešit žádný začátečník v józe. Co jsem však já věděl o problematice duchovního vývoje? Nalezl jsem mystickou cestu a v přirozené nevědomosti pochopil, že všechny její články je nutno přijmout hned. Zatím však jde v první fázi o to, aby se člověk mravní kázní léčil z vnitřní přirozené zkaženosti a technicko-mentální práce odložil do doby, kdy v něm z morálních předpokladů začnou vystupovat blaženosti. To všechno jsem ovšem tehdy nevěděl a měl jsem snad velmi dobrého génia, když jsem nekompromisním mravním úsilím doplňoval mentální práce, jejichž výsledky jsem ovšem vůbec nepřijal …
Od doby, kdy Květoslav Minařík dosáhl poznání, je chtěl sdílet s ostatními lidmi, protože k nim cítil závazek za jejich předchozí pomoc jemu. Od tohoto rozhodnutí se pak odvíjely jeho další osudy poznamenané snahou předat poznání ve formě nauky, díky které by více lidí mohlo dospět k utišení strastí. Proto se v průběhu celého dalšího života osobně věnoval hledajícím lidem a také své poznání vložil do svého rozsáhlého literárního díla.
30. léta a období druhé světové války
V roce 1932 se Květoslav Minařík v Hradci Králové oženil s Annou Minaříkovou (rozenou Šedou), s níž měl syna Jaroslava. Ke svému manželství v životopise poznamenal, že mu mělo pomoci navázat kontakt s lidmi za účelem předávání jeho duchovních zkušeností.
Kolem roku 1934 se s rodinou přestěhoval do Pardubic, kde zůstal do roku 1945.
Ve 30. letech 20. století se Květoslav Minařík účastnil po nějakou dobu schůzek spolku Psyché, který založil v Československu v roce 1929 Karel Weinfurter.
V roce 1935 se poprvé setkal s texty mahájánského buddhismu a na základě nich zjistil, že dosáhl poznání, které je ve shodě s tímto směrem.
V roce 1936 začal psát svou první knihu – Přímou Stezku, kterou chtěl „zavolat“ ty, kdo hledají v duchovních naukách. Přímou Stezku se mu podařilo vydat v březnu 1939, krátce před začátkem okupace Československa hitlerovským Německem.
Květoslav Minařík byl po okupaci Československa německou armádou v roce 1939 tzv. totálně nasazen ve válečném průmyslu v Pardubicích. V srpnu roku 1944 byla rodina Minaříků vybombardována spojeneckým náletem, který měl být zaměřen na průmyslové podniky v Pardubicích.
Poválečné období, 50. až 70. léta
V roce 1945 se Květoslav Minařík přestěhoval s rodinou do Jablonce nad Nisou.
Na základě dalšího duchovního úsilí dospěl podle svých slov k dalšímu prohloubení a upevnění dosaženého stavu.
Po únoru 1948 byl stejně jako většina českých ezoteriků a mystiků sledován komunistickou Státní tajnou bezpečností (StB) a byla mu, stejně jako během německé okupace, znemožněna jakákoli veřejná publikační činnost. Výjimku tvořilo krátké období po pražském jaru 1968.
V roce 1963 se Květoslav Minařík přestěhoval z Jablonce nad Nisou do Liberce. V roce 1967 zemřela jeho manželka. On se posléze rozhodl přestěhovat se do Březové. V roce 1968 zažádal Květoslav Minařík o povolení cesty do Švýcarska, do Ženevy, kam chtěl přesídlit společně s Kristou Lederovou a Zorou Šubrtovou. Cestu se nakonec rozhodl neuskutečnit mimo jiné i kvůli zdravotnímu stavu Kristy Lederové.
Květoslav Minařík zemřel 4. července 1974 v nemocnici na Zbraslavi a je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech.