Spisy Květoslava Minaříka

 

Květoslav Minařík na základě vlastního úsilí podle pouček jógy dosáhl zkušeností, které se podle jeho slov shodovaly s vrcholnými výsledky tibetského buddhismu. Díky těmto výsledkům pochopil a přímo na sobě poznal smysl a způsob postupu různých duchovních směrů a náboženství. Na základě povahy tohoto poznání se také rozhodl, že se bude snažit je sdílet s ostatními lidmi. Proto mimo jiné napsal rozsáhlé literární dílo, v němž popisoval různé cesty a způsoby duchovního vývoje. Snažil se přitom brát do úvahy psychologii a způsob myšlení Evropana 20. století. Hlavní důraz kladl na způsob života, který vede k duchovnímu zdokonalení člověka a harmonicky rozvíjí všechny složky jeho bytosti (fyzickou, duševní i mentální). Květoslav Minařík ve svých knihách přibližoval problematiku duchovního vývoje, nauk a jejich praktického uplatňování z různých hledisek a různých duchovních tradic tak, aby tyto záležitosti byly přístupné co nejširšímu okruhu lidí. Z toho také vycházela šíře rozsahu jeho díla.

Květoslav Minařík ve shodě s klasickými představiteli buddhismu zdůrazňoval, že skutečným cílem duchovních nauk je odstranit utrpení a že jedinou skutečnou základnou duchovního úsilí je každodenní život. Aby bylo možné takový život správně žít, psal, že je nezbytné, aby usilující člověk respektoval v první řadě morální pravidla a kázeň, snažil se vyvolávat tzv. spásné myšlenky, pocity, duševní stavy a činy a odstraňoval stavy a věci nespásné. Tyto požadavky zůstávají podle K. Minaříka vždy a v každé době naprosto nezbytným předpokladem, aby člověk dosáhl šťastného pocitového života a později také toho, co se v různých tradicích a směrech označuje jako osvícení, poznání a spása.

Základním znakem díla Květoslava Minaříka je především to, že, jak uvedl již v Přímé Stezce, nepopisuje nic, co by neznal z vlastních zkušeností (pramenících z vlastního úsilí a z něj plynoucího poznání). Všechny své texty a komentáře psal s nejhlubším pocitem odpovědnosti za to, co sděluje. Na nesčetných místech v jeho knihách a komentářích lze proto nalézt upozornění, že konkrétní jím popisované cvičení nebo postup duchovního úsilí vyžaduje nezbytně dosažení úspěchů v předchozích částech duchovního školení. Neméně důležitým prvkem jeho díla je zdůrazňování prvořadosti snahy o morální zušlechtění člověka, sebepozorování v buddhistickém smyslu, dále záměrného udržování radostivé nálady (především tzv. bezpříčinné radostivosti) a také s tím spojeného uvědomování si povrchu nohou, hlavně jejich spodních částí. Květoslav Minařík opakoval, že uvědomování, případně soustředění na nohy je pro člověka žijícího způsobem běžným ve 20. století bezpečnější než soustředění na jiné části těla doporučované různými směry a naukami. Zároveň opakovaně upozorňoval na to, že s intenzivním soustředěním může člověk začít až v okamžiku, kdy ovládne svou bytost ve smyslu morálních pravidel.

Ve svém úsilí postupoval Květoslav Minařík podle jógických pouček, proto ve svém díle popisuje také jógu. Opakovaně upozorňoval na to, že tento systém v žádném případě nemá zastupovat roli tělocviku nebo prostředku jak získat zdraví nebo novou energii, kterou by člověk mohl použít ke svému hmotnému prospěchu. Podle něj vždy platilo, že jóga je duchovní nauka, která má vést ke sjednocení člověka s božstvím. A právě proto, že označoval jógu za systém, psal, že nelze zaměňovat pořadí jednotlivých částí jógy (podle Pataňdžaliho). Zdůrazňoval, že pokud se chce běžně žijící člověk západní civilizace zabývat jógou, měl by začít pouze prvními dvěma jejími částmi, tzn. jamou a nijamou, které představují morální a etické základy jógy. Tyto dvě části byly do jógického systému zařazeny proto, aby člověk nejprve dosáhl harmonického prožívání. Autor vyjadřoval názor, že další části měly a mají jiné účely, a nelze je s dobrým výsledkem použít, aniž člověk předtím dosáhl výsledku v částech předchozích. Podobné postoje vyjadřoval v celém svém díle také v komentářích k jiným naukám. V jeho díle částečně splývá pojem jóga s pojmem mystika, protože mystika bylo za jeho života a v okruhu lidí, se kterými se stýkal, běžně používané označení pro duchovní nauky a úsilí.

Charakteristickým rysem Květoslava Minaříka je také skutečnost, že ve svých dílech upozorňoval, které postupy duchovní praxe a jógy je možné provádět v současné západní společnosti a které jsou pro ni naopak nevhodné (tj. jsou možné pouze v osamocení či za jiných specifických podmínek). Květoslav Minařík doporučoval používat výhradně takové postupy, které nevedou ke ztrátě kontaktu s občanským životem. V pozdějších pracích byla rovněž patrná autorova snaha o propojení duchovního poznání s vědou.

Ke všem svým dílům se Květoslav Minařík v průběhu života vracel, doplňoval je a přepracovával. Tím u každého spisu vznikalo více postupně rozšiřovaných verzí. Květoslav Minařík psal originály svých prací převážně na psacích strojích, protože mu zánět nervů v ruce neumožňoval bezproblémové psaní tužkou nebo perem. Následné drobnější doplňky a korektury vpisoval většinou tužkou.

Vzhledem k obsahu díla však Květoslav Minařík nemohl své knihy publikovat za svého života. Proto se snažil spisy připravit na budoucí vydání. V roce 1968 celé své dílo na základě písemné smlouvy daroval PhDr. Zoře Šubrtové s přáním, aby je vydala knižně. Tato skutečnost se postupem doby ukázala jako velmi důležitá především proto, že se již brzy po smrti autora začaly objevovat podvrhy a plagiáty jeho děl. Více viz Autorská práva a také Upozornění na podvrhy a plagiáty (a neoprávněná vydání).

Dílo Květoslava Minaříka je možné rozdělit na dva okruhy: původní tvorba a komentovaná díla jiných autorů.

 

Původní tvorba

V původní tvorbě popisoval Květoslav Minařík duchovní vývoj z hlediska současného člověka a snažil se jej zpřístupnit dnešní generaci.

Přímá Stezka bylo první dílo, které se Květoslavu Minaříkovi podařilo vydat knižně nedlouho před okupací Československa v roce 1939. V knize mimo jiné popsal různé druhy jóg (džňánajóga, karmajóga, bhaktijóga) a postup jejich praktického uplatňování v každodenním životě. Indolog, publicista a překladatel Boris Merhaut tuto knihu v roce 1971 označil za první seriózní pokus o klasifikaci různých jóg a o jejich zasazení do kontextu jiných duchovních disciplín. Podklad k druhému vydání, které Květoslav Minařík připravil v roce 1954, se mu již v češtině za jeho života nepodařilo vydat. V 70. letech 20. století Květoslav Minařík text Přímé Stezky v utajení poslal do Rakouska, kde jej na jeho přání přeložil do němčiny a pod svým jménem vydal Roman Mandys.

Cesta k dokonalosti byla napsána mezi léty 1942–1946. Její původní název byl „O sjednocení duševních sil“. V knize popsal na základě svých zkušeností jak postupovat při proměně bytosti, především v psychické oblasti, a zároveň upozornil na nebezpečí, kterým je nutno se vyhnout. Podal metodické pokyny jak soustavným sebepozorováním, sebekontrolou a sebeovládáním, kladnými zásahy vůle ve smyslu sursum corda („vzhůru srdce“) zasáhnout do automatiky, v níž se jednotlivé psychické složky uplatňují u člověka individuálně odlišně.

Světlo géniů dokončil Květoslav Minařík přibližně v roce 1951. Popsal v něm praktické uplatňování mystiky/jógy a věnoval se také vysvětlení některých termínů s těmito naukami spojených (např. karma, předpoklady duchovního vývoje a soustředění).

Beseda bohů byla autorem považována za stěžejní dílo a „vysokoškolskou učebnici“ jógy. Vznikla mezi léty 1951 až 1953 jako rozhovor dvou bohů, kteří spolu diskutují o józe i jiných duchovních naukách a záležitostech. Květoslav Minařík v díle rozděleném do sedmi rozmluv podrobně popsal různé druhy jóg, které ve vztahu k evropskému životu a myšlení v poslední rozmluvě spojil do tzv. „integrální jógy“. V textu vyjádřil, že duchovní vývoj lze zahájit především mravním přepodstatněním, založeným kromě úsilí žít podle morálních pravidel duchovních nauk také na vůlí vyvolávaných a záměrně udržovaných kladných pocitech. Teprve potom je možné použít koncentrační a dechová cvičení.

Malý mystický slovník naučný psal Květoslav Minařík v průběhu let 1956–1974 a vytvořil tak soubor více než 1 800 hesel vysvětlujících z jeho stanoviska základní pojmy duchovních nauk a jejich vztahy k vědám. Zahrnul sem styčné body mezi duchovními naukami a psychologií, fyziologií, neurologií a fyzikou. Zároveň do knihy začlenil také popis postupů k duchovní praxi a vysvětlení problémů, na něž narážejí lidé snažící se žít podle duchovních mravních zásad.

Kéčara je autobiografie Květoslava Minaříka, kterou napsal on sám a teprve po delším váhání v roce 1956. V průběhu dalších let k ní přidával dodatky. Nezaměřil se v něm výhradně na popis vnějších událostí a dat, ale spíše na život vnitřní. V předmluvě napsal, že se při popisu vlastního života, především vnitřních zkušeností, ocitl v nebezpečí toho, že tím vzbudí závadné názory na sebe. Zároveň si však uvědomoval, že pokud by o svém životě pomlčel, mohlo by vzniknout přesvědčení, že jeho pokyny k duchovní praxi není možné uskutečnit v západní společnosti.

Spása vznikala pravděpodobně mezi léty 1965–1968. Autor tento spis považoval za velmi náročnou učebnici jógy. Poukázal v něm na vztahy mezi biologickými jevy na buněčných membránách živého lidského organismu a jeho psychickými složkami. V práci napsal, že lidský organismus je ovlivnitelný různými postoji člověka v běžném životě, a také speciálními jógickými metodami nebo zásahy do psychické oblasti podle pouček buddhismu a křesťanství.

Tajné zasvěcení vzniklo v roce 1973 jako shrnutí autorových zkušeností s vedením lidí po cestě duchovního vývoje. Květoslav Minařík zde popsal zejména překážky na duchovní cestě lidí. Ty viděl především ve sklonech, které jako podvědomé hnací síly ovlivňují chování lidí a tím i jejich myšlení a jednání a zakládají se především na pudech a emocích, nikoli na rozumu. Ovládnutí sklonů soustavnou sebevýchovou pak Květoslav Minařík označil za nezbytný předpoklad pro úspěšný postup na duchovní cestě.

Jóga v životě současného člověka, Drahokamy 1 a Drahokamy 2 jsou výbory z drobných prací Květoslava Minaříka. Drobných prací vytvořil autor za svého života přes sto, včetně některých nedokončených. V nich reagoval na konkrétní aktuální témata, se kterými se ve svém životě setkával buď v širší společnosti, nebo u lidí, se kterými byl v osobním kontaktu. Tyto texty proto zahrnovaly širokou škálu námětů od podrobnějších popisů překážek na duchovní cestě až k vyjádřením ke společenské situaci nebo aktuálně populárním duchovním směrům. Drobné práce byly také prvními texty, které se mu podařilo zveřejnit. Konkrétně šlo o několik prací v časopise Medium, který vycházel ve 30. letech 20. století a který se věnoval nejrůznějším duchovním a okultním směrům. Další drobné práce se Květoslavu Minaříkovi podařilo zveřejnit v přílohách deníku Lidová demokracie v průběhu let 1968 až 1969.

Praxe Přímé Stezky 1, Praxe Přímé Stezky 2 a Praxe Přímé Stezky 3 jsou tvořeny především výbory z dochované korespondence Květoslava Minaříka se zájemci o duchovní nauky od 30. do 70. let 20. století. 

 

Komentované spisy

Komentovanou tvorbu tvoří autorovy komentáře k různým duchovním směrům, naukám a náboženstvím. Těmito komentáři chtěl Květoslav Minařík zpřístupnit spirituální nauky minulosti, které považoval za hodnotné a které by mohly být dnešním lidem těžko srozumitelné. Květoslav Minařík se nedomníval, že jeho spisy a jeho nauka jsou jediné správné a nejlepší. Ve svých dílech i rozhovorech zdůrazňoval kvality buddhismu, křesťanství i jiných duchovních nauk. Poukazoval také na vzájemné souvislosti a nabádal k toleranci. Právě proto vybíral různá díla různých směrů a doprovázel je svými komentáři.

Vnitřní smysl Nového Zákona je první komentovanou knihou Květoslava Minaříka. Vydal ji v Pardubicích v roce 1945 vlastním nákladem. V knize autor komentoval vybrané pasáže Nového Zákona a popsal v ní svůj svébytný výklad křesťanských témat. I zde Květoslav Minařík vyjádřil, že pouze skutečná vnější i duševní životospráva podle mravních pravidel, v tomto případě podle evangelií, působí spolehlivě na všeobecné ozdravění a individuální duchovní růst a že naopak každé náboženství nebo nauku, které by tyto hodnoty neuznávaly třeba jen tím, že by je považovaly za podružné v poměru k mentálním cvičením (provázeným případně orientálními pozicemi), lze označit za nauky falešné, které dovedou své stoupence na scestí a do zkázy. K druhému vydání tuto knihu připravil autor v roce 1957. Vzhledem k tehdejším politickým poměrům v Československu bylo však toto vydání možné teprve po roce 1989 – v roce 1992.

Mahájánské texty je kniha tvořená třemi zlomky textů mahájánského buddhismu pod názvy – Hlas Ticha, Dvě stezky a Sedm bran. Tyto texty pod názvem Hlas Ticha vznikly podle slov autorky Heleny Petrovny Blavatské, zakladatelky Teosofické společnosti, jako výbor z Knihy zlatých předpisů. H. P. Blavatská Hlas Ticha přeložila do angličtiny a poprvé vydala v roce 1889. Květoslav Minařík pokládal tento text za jeden z nejhodnotnějších mystických spisů, a proto k němu připojil své komentáře. Bylo to v rozmezí let 1950 až 1955.

Tajemství Tibetu 1 a Tajemství Tibetu 2 jsou spisy, ve kterých Květoslav Minařík komentoval překlady knih W. Y. Evans-Wentze Tibetská jóga a tajná učení (Tibetan yoga and secret doctrines) a Tibetská kniha mrtvých (The Tibetan Book of the Dead). Komentáře k těmto textům vznikaly mezi roky 1954–1955. 

Milaräpa obsahuje překlad životopisu tibetského duchovního velikána Milaräpy, který pod názvem Velký tibetský jogín Milaräpa (Tibet´s Great Yogi Milarepa) přeložil z tibetštiny Kazi Dawa Samdup a který redakčně k vydání připravil W. Y. Evans-Wentz. Kniha je doplněna také komentáři Květoslava Minaříka. Na těch Květoslav Minařík pracoval kolem roku 1957. 

Pronikavý vhled je název překladu díla Alexandry David-Néelové (1868–1969), znalkyně tibetského náboženství a filozofie, Tajná učení tibetských buddhistů, pronikavý vhled (Les Enseignements Secrets des Bouddhistes Tibétains, la Vue Pénétrante), které Květoslav Minařík okomentoval pravděpodobně kolem roku 1970.

Slovo Buddhovo, které na základě buddhistických súter sestavil Nyánatiloka Maháthera, komentoval Květoslav Minařík v průběhu roku 1972.

Lao´c-ovo Tao-te-ťing komentoval Květoslav Minařík přibližně v roce 1958. Pokládal totiž tohoto staročínského filozofa za mudrce, který popsal svět a upozornil na to, co jej dělá špatným nebo dobrým. V komentářích Květoslav Minařík mimo jiné napsal, že vnitřní příčiny zla, kterým trpí lidé a lidstvo lze odstranit dobrotou a nesobeckostí v jednání, pociťování i myšlení.

Pataňdžaliho jógasútra je nejstarší klasická učebnice jógy z doby asi 200 let př. Kr. s názvem „Jógasútra“. Ta bývá připisována „otci jógy“ Pataňdžalimu. Květoslav Minařík si pro své komentáře zvolil překlad ze sanskrtu od německého učence J. W. Hauera, protože jej pokládal za nejsrozumitelnější. Tento překlad okomentoval přibližně v roce 1963.