Tajemství Tibetu 2: Tibetská kniha mrtvých
Tibetské texty shrnuté v dvoudílném Tajemství Tibetu označil Květoslav Minařík za nejhlubší a nejzajímavější spis v evropské mystické a psychologické literatuře. Do komentářů promítl své přímé životní a mystické zkušenosti a na jejich základě vysvětluje tibetský text moderní psychologickou terminologií. Zejména tam, kde se věnuje povaze a funkci vědomí jako nejdůležitějšího faktoru bytí, ukazuje světové psychologii směr další cesty a nové obzory.
Zdůrazňuje především vztahy mezi správnou životosprávou z hlediska mravnosti a osobními osudy jedince i celé společnosti. Proto je tato kniha nejvýznamnější příručkou životní metodiky; její pomocí může čtenář nejen odstranit nepoznání, ale vytvořit si též předpoklady ke spokojenosti.
TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH komentovaná Květoslavem Minaříkem je dokladem, že nalezl pravdu překonávající každé poznání získané jen teoreticky. Poznal a ukazuje cestu k řešení psychologických problémů v rovině časové i nadčasové, použitelnou pro každého člověka. Je to učebnice pojednávající o zákonech duševního života a o vztazích těchto zákonů k veškerým životním situacím. Autor komentářů zde sleduje v souladu s tibetským textem duševní život až za okamžik smrti a vysvětluje veškeré jeho proměny, k nimž může dojít. Tibetská mystika zde není ponechána v přítmí mysticismu, ale převedena do světla moderní psychologie.
Květoslav Minařík pokládal tuto knihu za příručku životní metodiky, s jejíž pomocí lze vytvořit předpoklady ke spokojenosti. Sám na sobě prokázal, že toto tvrzení není jen propagace. Jako syn horníka, jemuž sociální poměry nedovolily ani dokončit základní vzdělání, věnoval se od učňovských let józe, v níž zakrátko vynikl jako mystik - psycholog. Potom se po dlouhá léta věnoval převodu svých zkušeností do myšlení a posléze dokázal, že životní metodika, již v této knize zdůvodňuje, řeší všechny individuální psychologické i osudové problémy. Zároveň je tato kniha dokladem, že výchova, již popisuje a vysvětluje, je s to řešit i problémy školního vzdělání.
Tuto knihu by měl alespoň jednou v životě prostudovat každý člověk, věřící i ateista, aby vzpomínkou na ni našel posilu v kritických životních situacích i ve chvíli umírání.
Z předmluvy:
Tibetská kniha mrtvých (Bardo thödol) je kniha, která pojednává o východiskách psychického napětí od okamžiku smrti člověka do okamžiku nové objektivace tohoto napětí jako člověka samého. Tento problém řeší se školskou důkladností pouze severní buddhismus (mahájána). V našich zemích prostě neexistuje. Pokud jsme ateisté, jsme přesvědčeni, že okamžikem úmrtí člověka jsou vyřešeny všechny problémy života se týkající, kdežto jsme-li teisté, pak všechno záleží na našem rozumu a náboženském založení.
Problém barda je však problém filozofický a psychologický. Nejde v něm o bytost jako typ, nýbrž o bytost jakožto napětí a duševní výboje. Řekl bych, že se nauka o bardu nezabývá řešením subjektu jako výrazu jáství, ale ukazuje přirozená východiska mechanicky činného napětí, jímž člověk jakožto činné individuum vlastně je.