Gustav Meyrink
(*19. ledna 1868 – †4. prosince 1932) – rakouský spisovatel, překladatel a mystik.
Gustav Meyrink (vlastním jménem Gustav Meyer) se narodil ve Vídni jako nemanželský syn würtemberského ministra a bavorské dvorní herečky. Od roku 1884 žil v Praze, kde si z peněz odkázaných otcem otevřel bankovní dům. Scházel se s mladou generací pražských a německých umělců. Roku 1891 spoluzaložil a předsedal lóži „U Modré hvězdy“ jako místní sdružení Teozofické společnosti Heleny Petrovny Blavatské. Členy následně byli například Karel Weinfurter, Julius Zeyer a Emanuel z Lešehradu. Zajímal se o východní vědy, okultismus a historii tajných spolků, řádů a společenství. V roce 1900 se u něj rozvinulo onemocnění míchy. V roce 1902 byl zatčen a držen ve vazbě kvůli podezření z podvodu souvisejícího s bankrotem jeho bankovního domu. Následně byl zproštěn obvinění, jeho snahy o rehabilitaci a opětovné získání bývalého společenského postavení však byly marné. V roce 1903 se odstěhoval do Vídně, kde se dále zhoršilo jeho onemocnění míchy. Lékaři jeho stav v roce 1904 označili jako nevyléčitelný. Přesto se Meyrink během dalšího roku uzdravil, jak sám uváděl díky józe. V roce 1911 se Meyrink přestěhoval do Starnbergu v Bavorsku, kde žil až do své smrti.
Květoslav Minařík považoval Gustava Meyrinka za jediného současníka z tehdy žijících Evropanů, který svým duchovním úsilím dosáhl kvalitního výsledku. Jeho dílo pak pokládal za mistrný popis duchovního usilování a cesty.
Dílo (podle data vydání)
- Žhavý voják a jiné povídky (Mnichov, 1903)
- Orchideje. Neobyčejné povídky (Mnichov, 1905)
- Kabinet voskových figurín Gustava Meyrinka. Neobyčejné povídky (Mnichov, 1908)
- Komedie (společně s Alexandrem Rodou Rodou 1912) - Bubi - komedie o třech aktech; Otrokyně z Rhodosu; Sanitární rada
- Kouzelný roh německého šosáka. Sebrané povídky (Mnichov, 1913)
- Fialová smrt a jiné povídky (1913)
- Hodiny. Hra o dvou aktech (spol. s A. Rodou Rodou, Berlín 1914)
- Golem (1913 v sešitech, knižně Lipsko, 1915)
- Kardinál Napellus. Vyprávění (Mnichov, 1915)
- Netopýři. Kniha povídek (1916)
- Zelená tvář. Román (Lipsko, 1917)
- Valpuržina noc. Román (Lipsko, 1917)
- Lev Alois a jiné povídky (1917)
- Bílý dominikán. Z deníku neviditelného (Vídeň, 1921)
- Na hranici onoho světa (Lipsko, 1923)
- Mistr Leonard (Mnichov, 1925)
- Alchymistické povídky (Berlín, 1925)
- Anděl Západního okna. Román (Lipsko, 1927)
- Dům u poslední lucerny (Mnichov, 1973) - vydáno z textů v pozůstalosti (včetně nedokončeného románu Dům alchymistův)
- Netopýři (Vídeň, 1981) - vyprávění, úlomky a statě